7. skautský oddíl Havrani - Kolín

Na naše putování jsme si nemohli vybrat lepší den. Po delším čase opět vysvitlo sluníčko a mrazy polevily. Ráno na nádraží se sešli Důlek, Tétéčko, Citrón, Jirka a Sysel. Jenda a Piraňa bohužel tentokrát nemohli. Vlakem jsme jednou přesedali a vystoupili v zastávce Kutná Hora - Předměstí, abychom byli již co nejblíže přírodě a turistickým cestám. I přes malé bloudění hned za zastávkou jsme se dostali rychle na tzv. "Stříbrnou stezku", na které se nacházely přírodní útvary (promrzlé vodopády a potůčky), zbytky starých mlýnů Kutné Hory a uzavřené štoly. Kromě toho jsme téměř každých pár set metrů stavěli u poutačů naučné stezky, kde jsme občas s překvapením obohatili své znalosti z místní fauny a flóry.




Naučná stezka nás zavedla až k hrázi Velkého rybníka, kde se nejvíce líbil vodopád, který tvořila voda právě z tohoto vodního díla. Při výhledu na hráz neměl nikdo náladu ještě na nějaké koupání - voda vypadala po tání sněhu špinavě a mrazivě.







Po chvíli jsme začali opuštět lesy a mezi poli jsme se na sluníčku občerstvili. Pak jsme vyrazili opět do menší civilizace, abychom se více přiblížili ke kopci Vysoká, který byl vrcholem výpravy. Navštívili jsme vesničku Bylany, kde nás zaujal památník obětem 1. světové války se zvoničkou. Citrón hned přemýšlel nad tím, kde se tahá za zvonec.




V obci Miskovice se nám zalíbila ohrada s netradičními zvířáty. Měli zde jelena s uříznutým parožím, laně, horské ovce, koně a lamy. Ovce vypadaly hladově, ale i tak byly plaché. Lamy nás zrovna (naštěstí) nepřesvědčily o jejich známém zvyku plivání na lidi.











Za Miskovicemi už začal terén více stoupat a bylo to cítit v nohách i na plicích. Především bratr Tétéčko, jako nejmladší, dostal pořádně do těla, ale i on to nakonec s přehledem zvládl. Odměnou nám byl výhled do krajiny. Jen škoda, že rozhledna na Vysoké byla nakonec zavřená. No alespoň je důvod, proč sem někdy vyrazit znovu.




Kromě rozhledny jsme se porozhlédli po místní zřícenině kaple sv. Jana Křtitele. Následovalo poslední velké občerstvení před cestou zpět dolů. Během toho si bratr Tétéčko splnil v nepříznivých větrných podmínkách (za přispění velkého množství březové kůry a sirek) rozdělání ohně do Nováčkovské zkoušky. Čímž ji definitivně dokončil.




Cesta z kopce byla rychlá a Červené Pečky, vzdálené už jen asi 6 km, byly za chvíli na dohled. Jakmile jsme přešli Miskovický vrch, byl kromě nich vidět i Kolín. Být na začátku výpravy a mít ještě dost sil, jistě bychom došli zpět až do něj. Ale i čas byl neúprosný, a tak jsme využili příjemného autobusového spojení z Peček zpět do Kolína.