7. skautský oddíl Havrani - Kolín


 


 
 
 


1945 - 1950




csr.gif

II. GENERACE HAVRANŮ (1945 - 1950)







Havrani v roce 1947Havrani v roce 1947



Havrani jsou obnoveni br. Karetou, ten se ale záhy odstěhovává do vyklizeného pohraničí a oddíl předává Jiřímu Janychovi - Ježíškovi. Brzy po obnovení nastává záhadné přečíslování oddílů a Havrani dostávají do sbírky sedmnáctku.Navíc se stěhují do nové klubovny - je jim přidělen historický dům bývalé katovny, kde během okupace sídlila organizace Hitler Jungend. O tento dům (dnešní luxusní restaurace Villa Romntica) se Havrani dělili s dalšími oddíly střediska a nacházelo se zde také sídlo lesní školy. Naše klubovna měla dokonce vlastního domovníka - Jaroslava Novesku, který se proslavil tím, že vlastnil motorku Harley Davidson - ještě po Američanech...

Havrani v sobě objevují hudební nadání a tak jsou v klubovně postupně k vidění kytary, pianina a dokonce i akordeon. Oddíl pořádá skautské čarodejnice a skautský průvod městem. V létě 1945 Havrani naposledy vyjíždí na společný střediskový tábor do Vlastějovic, který železnou rukou vede Jiří Kotlář - Jurin.


Havrani na táboře ve Vlastějovicích 1945Havrani na táboře ve Vlastějovicích 1945



V roce 1946 Havrani poprvé táboří samostatně a to na skautské chatě v Rokytnici, protože tábořiště ve Vlastějovicích je už beznadějně plné. Tábora v Rokytnici se účastní 26 členů. V tomto roce přebírá oddíl Jaroslav Tykva a pro Havrany nastává období skrytého úpadku, které je zapříčiněno strategií vůdce Tykvy, který nejeví zájem o nabírání nováčků. A oddíl se pozvolna uzavírá do sebe... Byla to ale také doba, kdy bylo o Havranech slyšet více, než v minulých letech - pořádáme opět skautské čarodejnice, z kterých si přinášíme i palmu vítězství za nejkrásnější babiznu, pořádáme týdenní skautskou výstavu v Katolickém domě, kde se svými kresbami debutuje Ladislav Kamarýt - Havran a spolu s městským divadlem organizujeme Večer mládí, kde zazní havraní autorské písničky.


Havrani pod vrcholem sněžky - 1946Havrani pod vrcholem sněžky - 1946




Krize přichází v září 1947, když Jaroslav Tykva odchází z oddílu a vzápětí po něm Havrany opouští téměř polovina chlapců. V oddíle zbývá pouze 15 členů, kterým je v průměru 14 let. Dílo zkázy nebylo dokonáno jen díky Karlovi Krafkovi, který přebírá vedení oddílu a domlouvá se s vůdcem sendražických skautů Josefem Beranem - Dědkem na tom, že jeho sendražický oddíl posílí už rozpadající se oddíl Havranů. Ze Sendražic tedy přichází 14 nových členů a existenční krize je zažehnána.


Havrani na táboře ve Žďáru u Borohrádku 1947Havrani na táboře ve Žďáru u Borohrádku 1947



Po táboře v roce 1947, který se uskutečnil ve Žďáru u Borohrádku (ve stanech po německé armádě), se Havrani rozhodují opatřit si konečně vlastní tábořiště, aby další tábor nestrávili opět v provizorních podmínkách, které s sebou nestálé tábořiště zákonitě přinášelo. Karel Krafka společně s Ladislavem Kamarýtem - Havranem si berou za své nějaké vhodné tábořiště objevit, ale nikde nemohou sehnat benzín do motorky, protože v té době je benzín a mnohé další suroviny ještě stále na poukázky. Obrátili se tedy na předsedu ONV Juc. Jožu Vaníčka, který jim už během okupace pomohl, když některé oddílové činovníky zachránil před totálním nasazení do říše a s jeho pomocí sehnali potřebné poukázky na nákup benzínu. Vydali se na cestu a po mnohých příhodách a jedné bouračce se jim podařilo nalézt tábořiště ve Strmilově, které se na dva roky, až do zákazu skautingu v roce 1950, stalo havraním domovem. S chybějícím materiálem vypomohlo Sdružení přátel Junáka a Havrani mohli vyrazit na svůj první oddílový stanový tábor. Díky téměř vojenské morálce, která na tomto táboře fungovala a díky svým procházkám po okolí byli Havrani starousedlíky přezdíváni jako partyzáni.


Návštěvák na táboře ve Strmilově 1949Návštěvák na táboře ve Strmilově 1949



Největší katastrofa přichází v roce 1950, když komunistická strana rozpouští Junáka a ze skautů dělá rozvraceče republiky a špióny imperialistů ze západu. Havranům se podaří zopakovat zázrak, který jim už jednou vyšel v roce 1939, a na úřadech vymámí povolení tábořit v Arnoštově na Šumavě, vydávajíce se za dobrovolnou lesnickou brigádu. Tábor ale nekončí dobře, dva účastníci nechávají ve stanech lísteček se slovy: "Utíkáme na západ." a v noci přechází hranice a emigrují. Vůdce tábora - Kope je za to následně odsouzen a na mnoho let uvězněn, ale nejen on, i další skautští činovníci po celé zemi jsou zatýkáni a v zincenovaných procesech odsouzeni k mnohaletým těžkým žalářům v uranových dolech a pracovních táborech.
Přišel konec...


Poslední tábor v Arnoštově před likvidací oddíluPoslední tábor v Arnoštově před likvidací oddílu