7. skautský oddíl Havrani - Kolín

IV. GENERACE HAVRANŮ (1972 - 1979)

Po lividaci Junáka přechází oddíl pod názvem 7.tábornický oddíl Havrani do 2.PS při 2.ZDŠ. Výzva náčelníka Plajnera k tomu, aby vůdci neopouštěli děti mohla být vyslyšena. V případě oddílu by asi nikdo nedokázal oddíl rozpustit. Děti stejně netušily o co jde a vůdce doufal v sílu sounáležitosti členů oddílu. Skautský zákon byl nahrazen " Havraním sedmerem", havraní stezka měla nahradit "junácké stupně zdatnosti". Naděje, že stačí být Havranem se se však projevily jako liché. Z oddílu se vytrácel skautský duch, morálka pomalu začala upadat...Ukázalo se, že skautskou myšlenku nelze ničím nahradit.



Na oddíl byl vyvíjen silný politický tlak, do vedení oddílu přicházely nové tváře.Nedá se dnes posoudit, kdo s jakým úmyslem do oddílu přišel. Jisté ovšem je, že byla velmi oslabována pozice Havrana a hledána cesta na jeho nenásilné odstranění. Oddílová činnost byla stále bohatá, klubovna byla každý den k dipozici na různé kroužky. Dá se říct, že oddíl plnil velmi dobře úlohu "volnočasové organizace".

Havrani se stali výkladní skříní pionýrské skupiny. Na tábor byly přiváženy skupiny dětí z družebních měst Kolína. Z německého Schönebecku a sovětského Voskresenska. Německé děti s námi občas pár dní tábořily a bylo to příjemné povyražení pro obě strany. Možná i to, že nás politické orgány potřebovaly jako nástroj prezentace, nechávaly oddíl přežívat a i někteří vlivní otcové nad oddílem drželi ochranou ruku.



Myšlenkové deformace nabíraly absurdních rozměrů. Na táborech bývalo pravidelně v neděli kázání, pak nazývané Hovory H a následně uváděné na denním rozkaze jako " Ideová výchova" . Ale vše obsahovalo pouze jednu myšlenku. Havran se snažil vypravováním formovat naši duši, v dobách svobody to bylo o skautingu, v dobách nesvobody stejné, ale beze slůvka skaut. Večerní povídání u malého ohníčku se jmenovalo "Sněmování", opět na rozkaze označené jako ideová výchova.



Havrani byli rádci novému vznikajícímu oddílu " Průzkumníci". Havran jim pomáhal hledat tábořiště, radil se stavbami i táborovým provozem. Zakladatel Průzkumníků Míla Mokrý byl pravidelným návštěvníkem klubovny a čerpal zkušenosti s prací v oddíle. V tomto období se vytvořila parta kluků, schopných vést pak celá desetiletí oddíl Moncada (později T. K. Mustang) a Oddílem prošel i Columb, který se stal zakladatelem oddílu Eridanus. Ne každý z těch, kteří se u Havranů vyučili, jsou ochotní to přiznat.

Na oddíl se politicky přitvrdilo po táboře v roce 1975, Havran ze "zdravotních důvodů dobrovolně" předává své místo Johnovi, stejně ale zůstává vůdčí osobností. Tvrdý úder přichází v únoru 1977. Jeden z nově příchozích vedoucích - Bohoušek si před oddílovkou pozve Johna a oznámí mu, že v klubovně je odposlouchávací zařízení a cituje patrně z odposlechů. John a dalších asi 5 kluků se pod pohrůžkou vyhazovu ze školy na oddílovce ze "studijních důvodů" loučí.

"Rána z milosti" přichází v roce 1979, když je před Havrany předložena volba - buďto se stanou regulérním pionýrským oddílem, který nebude dětem vštipovat (byť skrytě) "prozápadní a nebezpečné skautské ideje" a odpoutá se od své skautské minulosti, zbaví se oddílové symboliky i názvu, zkrátka všeho havraního, a nebo bude násilně rozpuštěn. Část vedoucích se rozhoduje pokračovat v práci a stává se z nich pionýrský oddíl Moncada (později T.K. Mustang), a někteří raději odchází, než aby zradili své přesvědčení...tehdy se uzavřela další kapitola havraní historie. Právě tito exulanti v roce 1990 obnovují náš oddíl, který od té doby pracuje nepřetržitě.